Mlékárna Domažlice

Mlékárna v Domažlicích má na trhu skutečně dlouholetou tradici. První zmínka o domažlické mlékárně pochází z roku 1898, kdy byla založena mlékárna/sýrárna se specializací na výrobu jemných sýrů Camembert. První světová válka však znamenala pro mnohé mlékárny na našem území úpadek, a to včetně mlékárny v Domažlicích, a tak její působení bylo ukončeno.

Mlékárenství za druhé světové války si prošlo další těžkou zkouškou, a to v době vzniku protektorátu v roce 1939, kdy bylo převedeno hospodářství na lístkový systém, který byl naprosto odlišný od dosavadního chodu hospodářství v tehdejším Československu. Stát nařizoval povinnou dodávku mléka, a proto musel zajistit i dostatečně velké sběrné kapacity. V letech 1940-1942 dochází k nevídaným bouřlivým výstavbám mlékáren na celém území protektorátu, které neměly obdoby. Výstavba byla urychlována státní finanční podporou, proto byly použity prostory všech uzavíraných podniků, tzn. takových, které nesloužily přímo válečné výrobě nebo zásobování.

A tak nově vzniká mlékárna v Domažlicích v roce 1943 adaptací z čistírny peří a stává se tak jedním z nejstarších závodů podniku Západočeských mlékáren Šumava.

Na přelomu 60. a 70.let se zde vyráběly sýry Romadúr a Lučina, dále pak tvaroh, jogurty a konzumní mléko na prodej, k jehož výrobě byl během roku 1981–1982 sestaven zdejšími údržbáři ve spolupráci s firmou Elitex Kdyně stroj takřka „na koleni“, který zvládl naplnit 7 000 litrů mléka za hodinu do sáčků a byl tak jediný svého druhu v celé tehdejší Československé republice. Denně se tehdy do domažlické mlékárny sváželo na 45 000 l mléka z poloviny okresu, mlékárna měla na 70 zaměstnanců. V roce 1968 byla zahájena výroba bílých sýrů „Istanbul" na export do Bejrútu (Libanon).

Dnešní obraz mlékárny se o moc nezměnil od toho původního. Stále si tak uchovává i v dnešní přemodernizované a automatizované době svůj původní, originální a svým způsobem podmanivý dojem.

Budovy, které jsou dnes k vidění na rozlehlém dvoře, stále stojí na základech původních staveb, které pamatují časy nelehké, stejně jako je pamatuje i zdejší chodské obyvatelstvo, jen jsou o jedno patro vyvýšené a za ta léta změnily několik majitelů.

Posledním a současným majitelem je od roku 1998 Ing. Elie Abdulnour CEO, původem z Libanonu, který navázal na výrobu bílých čerstvých sýrů ve slaném nálevu, které jsou určené pro export do zemí, z nichž pak dominuje blízký východ, především pak Saudská Arábie, UAE, Kuvajt, Katar a Libanon, občasný export i do Afriky, do Pobřeží slonoviny a v menší míře pak po Evropě, do Německa, Švédska, Dánska i Velké Británie.

Máslo se vyrábí z přebytku smetany jako vedlejší produkt, které je vyhlášené svou bezkonkurenční jemnou, lahodnou, smetanovou chutí.

NAMARA s.r.o. se mimo jiné stala vítězem 19. ročníku Exportní ceny DHL UniCredit v kategorii Malá společnost, jakožto firma vyrábějící sýry.

A proto i nadále pevně věříme, že si domažlická mlékárna udrží svou samostatnost a konkurenceschopnost, jejíž příznivý vývoj do budoucna zajišťuje osobitá interní kultura, která nám bezesporu pomáhá v dalším rozvoji a drží náš tým pohromadě, bez kterého bychom takových výsledků nemohli dosáhnout.

Potravinářská výroba v našem podniku klade velký důraz na hygienické normy a parametry, abychom mohli garantovat dodání kvalitních výrobků koncovému zákazníkovi.

Proto jsme implementovali systém kritických bodů, tzv. HACCP (Hazard analysis and critical control points), které rozhodují o zdravotní nezávadnosti konečného výrobku, včas identifikují nebezpečí a předchází poškození zdraví spotřebitele.

Proto je naším hlavním cílem vždy garantovat bezpečnou a prémiovou kvalitu surovin, které během výrobního procesu vyžadují striktní dodržování celé řady postupů, které zajistí uchování kvality potravinářských výrobků s ohledem na jejich specifika tak, aby se zákazník mohl potěšit gurmánským zážitkem z "farmy na stůl".